věci co mě zajímají

29.03.2009 15:56:19
Středověké hony na čarodějnice
Největší hony se prováděly od 15. století až do 18. století. Trest za čarodějnictví byl nejčastěji s
mrt, trest byl vykonán na základě místních poměrů, především upalování a ukamenování. V 15. století bylo upáleno 150 000 - 200 000 lidí, druhým největším hon na čarodějnice v Evropě byl v 17. století, s nástupem osvícenství se od pronásledování čarodějnic upustilo. K poslední popravě došlo roku 1792 ve Švýcarsku.

Kořeny těchto honů na čarodějnice sahají až do antických a germánských představ o zlých duších, démonech, nadpřirozených jevech, nemrtvých apod. Stejně tak se proti čarodějnickým praktikám staví Pentateuch (Zákon, učení a v nejužším smyslu jde o první ze tří částí Tanachu, neboli prvních pět knih hebrejské Bible), zvláště knihy Exodus (neboli 2. kniha Mojžíšova, z řeckého slova vyjít, obsah: Izraelský lid vyšel z Egypta, do chudé země zaslíbené) a Deuteronomium (5.a poslední knihou Mojžíšovou, důležité: desatero, deuteronomický zákoník , smlouva Izraele s Bohem atd.).
V římském právu, které se stalo základem moderního práva, existovala také možnost potrestat osobu praktikující čarodějnictví (maleficium); jako trest byl předepsán oheň upalování. Čarodějnictví a kacířství se už tehdy rovnalo k nejtěžším zločinům.
V raném středověku díky sv. Bonifáci a Agobardu, kteří považovali čarodějnictví za nekřesťanské a za pouhou domněnku, iluzi a pověru, čarodějnické procesy prakticky neexistovaly. Dalším proti trestání čarodějnic středověký papež Řehoř VII., který v 11. století zakázal dánskému králi Haraldovi zahájit procesy vedoucí ke smrti s čarodějnicemi, které byly obviněny ze sucha a morové nákazy. Avšak v jiných zemích už se pomalu začínalo s upalováním čarodějnic. První institucí středověké inkvizice byla tzv. biskupská inkvizice založená roku 1184 papežem Luciusem III.
Ve 13. století přišla pro čarodějnice, přírodní léčitele a jim podobní, muka. Až do té doby trestala církev čarodějnictví pouze církevními tresty (vyhostění z církve,vyhnání ze země, odloučení od Boha). V mnohých evropských zemích se začaly v zákonících objevovat pasáže s tresty upálení a ukamenovaní za provozování čarodějnictví. Kanonické právo trestalo mícháním jedu. Nadále převládal názor, u některých biskupů, že čarodějnice jsou pouhou iluzí. Ke zvratu však došlo v okamžiku, kdy se začalo s čarodějnictvím nakládat jako s kacířstvím.
Ve 14. století se do stíhání čarodějnic zapojila světská moc, docházelo k rozsudkům smrti, při nichž spolupracovaly i církevní instituce. Jako velký začátek honu na čarodějnice odstartovalo vydání pověstné buly Summis desiderantes affectibus roku 1484 papežem Innocencem VIII. V této bule byl kanonicky vymezen pojem čarodějnictví. Podle ní tedy znamenalo čarodejnictví jev výrazné hereze. Dalším impulsem honů bylo vydání knihy Kladivo na čarodějnice (1487/88). Byla rozšířená hlavní instituce, jakési centrum inkvizitorů a inkvizice samotné. Říkala si "svatá inkvizice", ustanovená byla už roku 1231 papežem Řehořem IX. Její cíl byl jasný - pronásledovat a trestat tzv. heretici, neboli kacíře. Její právo bylo neomezené, byli uznávání jako jediná pravda Boží, měli moc doslova si přivlastňovat cizí lidské životy a libovolně s nimi nakládat.
V této době také umírá mnoho lidí, kteří jsou neviní a nemají nic společného s magií. Podezřelé osoby byly totiž hned po zatčení podrobeny krutému mučení, při níž se většinou přiznaly ke spáchání všeho, co jim inkvizitoři "vložili" do úst. Život pak končily v plamenech na hranici, oběšením, svržením ze skály. K mučení se užívaly skřipce, různé jedy, španělské boty, pálení rozžhaveným železem, nalévání vody do úst topením, bičováním užíval se i psychický nátlak a vydírání. Klíčovým důkazem pro usvědčení obviněné osoby spolčené se temnými silami bylo objevení znaménka. Říkalo se mu také "ďáblovo znaménko", protože to byl údajně způsob, jímž si Satan označil své následovníky a služebníky. Podezřelá byla jakákoli bulka, depigmentace, kousnutí od blechy, jizva, bradavice, mateřské znaménko, deformace pokožky, ale i těla.. Ve Španělsku mělo být znaménko u levého oka, v Anglii na prstu a ve střední Evropě mělo být, zejména u žen na intimních partiích těla, které tak byly podrobeny důkladným pohlídkám.
Horliví lovci čarodějnic prohlíželi těla obviněných a znaménka zkoušeli tak, že do nich vpichovali dlouhý špendlík. Nepřítomnost bolesti, či tryskající krve byla dostatečným důkazem.
Vlna čarodějnických procesů vrcholila v letech 1550 1650, tedy v novověku. Čarodějnické procesy zde byly hluboce spojovány s církevní inkvizicí. Katolická církev však od středověku velmi tvrdě vystupovala proti pohanské pověře o čarodějnicích. V této době bylo v luterské části Německa upáleno více než 26 000 lidi, v katolickém Irsku 4 000 lidí. Nechvalně proslulým evropským centrem honu na čarodějnice se stal německý Bamberg, kde bylo v letech 1610-1635 popraveno na devět set žen. Anglii, kde se popravy vykonávaly oběšením, popravy byly nejčastější v letech 16441644 1646. V Americe byly poprvé zdokumentovány čarodějnické hony v roce 1689 v městě Salemu, kde v průběhu 4 let zemřelo 150 žen (příběh byl zfilmován Čarodějky ze Salemu). Hony na čarodějnice patří k jednomu z nejčernějších období v celé historii lidstva.
V Čechác byly čarodějnické procesy a hony ojedinělé. Neupalovalo se zde za magické praktiky, ale za náboženskou herezi. V Praze bylo upáleno zhurba 16 kacířů. Stalo se tak za vlády krále Ludvíka, po "rukou" Jana Paška. Masové hony se rozmohly až v 17. století především na Moravě, kde žilo německé obyvatelstvo a kam ze Slezska přicházely pověry o čarodějnicích. Procesy inscenoval Heinrich Boblig z Edelstadtu, který si mučením vynucoval doznání k neexistujícím zločinům. Za obranu čarodějnic doplatil smrtí i katolický děkan v Šumperku Christoph Lautner. Byl upálen v r. 1685. V období let 1678-1692 zahynulo v Čechách padesát devět obětí. Poslední rozsudek byl vynesen r. 1700. Od tohoto data už v českých zemích nebyl pro podobný delikt nikdo popraven.
Hony na čarodějnice omezila až vláda osvícenské panovnice Marie Terezie v roce 1768, a definitivní konec honů byl za vlády jejího syna Josefa II.
autor mumian @  
0 Komentáře:
přidat komentář
<< Domů
 
Omins vita supplicium est
O autorovi

Jméno: Lucie Klásková
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články
Archiv
Rubriky
Odkazy
Fotoalbum
RSS
obsah | komentáře
Powered by

Free Blogger Templates

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se